Ó, Kálí, vezmi mě už konečně k sobě, vztáhni na mne své silné čtyři paže, upři na mne svůj děsivý pohled a já ti slibuji, že neuhnu ani o píď, že neudělám jediný krok vzad a že uvítám tvůj příchod, jak se na tu největší bohyni sluší a patří. Vím, že jsem jen bídná pozemská bytost, která nemá na práci nic důležitějšího než snášet několik desetiletí svůj úděl, ale i když je to pro tebe pouhým okamžikem, tak já už tu bídu dále neunesu. Zmítám se v zoufalství a v pohrdání, všechno okolo mne je jen faleš a klam a já už nedokážu déle čekat.
Kdy s tebou odejdu
Ach, jak bažím po tom, aby konečně nadešel ten správný okamžik, kdy budu skrze tebe moci odejít a splynout s nekonečnem věků, kdy život v mém ničemném těle pomine a já se rozplynu v harmonii která neustává a která je bezbřehá a nenachází hranic na hranicích vesmíru, a to jak toho našeho, tak všech jiných možných a nemožných. Ty, jež meleš čas a drtíš kosti, upři také na mne svůj zrak, buď ke mně milosrdná a vezmi mne z tohoto světa, kde už nenacházím žádné útěchy a jsem jen pouhý lidský prach.