Batohy čili ruksaky

Nuže, vážení spolu lesní obyvatelé. Jistě víte, co je v lese základ. Na rozdíl od zákona silnice, kde platí vidět a být viděn, platí v lese pravý opak. Nebýt viděn. Vidět samozřejmě musíte.
Proto se vandráctvo a tuláctvo za dob věhlasného komunismu snažilo sehnat cokoli od armády, neb to bylo maskovací. Rozuměj, maskovati znamená též krýti se, nemohu si odpustit nedat sem tuto slavnou větu. Tou sdělil Odl Shatterhand starému králi kovbojů (v mé knize psáno ještě cowboy) něco o základech plížení se k nepříteli. My tím chceme vyjádřit, že být v lese maskován, má spoustu výhod, chcete-li například pozorovat zvěř.
A protože na vandr se již dávno nechodí s uzlíčkem přes rameno, musíme mít řádný batoh. Nyní se dělají krásné, nylonové a hezky barevné. Modré, žluté…
Vojenský batoh
Nu, pojedeme-li do hor na nebezpečnou zimní výpravu, pak je tato barva dobrá, leč v létě v lese by přitahovala nežádoucí pozornost. A proto i batoh by měl být vojenských barev, tedy, barev, kterým se skutečně říká maskovací.
Staří bardi jistě pamatují rozdíly mezi tak zvanými „jehličáky“ a „americkými maskáči“. Jehličáky už dávno nejsou, snad v muzeu, ale typ amerického maskování se ujal všude. Proto jsou batohy army tak všude žádané a dnes i volně ke koupi. Za komančů byste je asi nesehnali a když ano, smrdělo to zadržením a dovlečením na stanici VB, kde jste byli biti za poklonkování kapitalistické společnosti a jejich režimu.
Muži s batohy
Nyní si tento batoh v poklidu koupíme a zjistíme, že to není jen o barvě, ale také o technických vlastnostech a jistě i o pohodlném nošení. Zjistíte, že jinak se ne se třicet kilo v nějakém „šust“ batohu, kde nejsou řádně udělané přihrádky, a kde není možnost ani nastavení délky popruhu. Tyto army batohy lze všelijak upravovat, nastavovat, udělat je větší či menší, prostě se s nimi dá skoro čarovat. Nuže nyní víte, co si vzít na další výpravu do lesa.