Taky si pamatujete, jak vás rodiče v dětství strašili bubákem, čertem, ježibabou či polednicí? Jak se vám srdíčko svíralo strachem, zatímco dospělí se tomu usmívali, jak vás dokázali usměrnit? Podceňovat strach dětí ale není nic dobrého. Spousta těchto úzkostí může totiž přetrvávat až do dospělosti a být tak traumatizující, že určité věci a zážitky si člověk bude se strachem vždy spojovat. Rozhodně by to nemělo vést k tomu, že se ke svým dětem budeme chovat stejně a vyvolávání strachu budeme používat jako prostředek proti zlobení a neposlušnosti. Úplně nejhorší potom je strašit dítě školou nebo tím, co se stane, přinesou-li špatné známky.
Nelze se pak divit, kolik dětských trápení zaznamenává na konci školního roku linka důvěry a jak obrovský strach dokáže dítě dohnat k útěku z domova nebo k ještě k horším věcem.
STRACH NIKDY NEZMIZÍ
K výchově dítěte by měl patřit i správný postoj k emocím, tedy i ke strachu, který k nim patří. Bude-li váš potomek příliš ustrašený, snadněji se potom může stát i obětí šikany, protože být ustrašený znamená být zranitelný. Proto je tak důležité se dětskému strachu nevysmívat a brát jej vážně, ale hlavně vysvětlit, že pocit strachu je úplně normální součástí života. Nejen dítě, ale i my dospělí se bojíme, i když jiných věcí.
Strach tu je a vždy bude a mají ho dokonce i ti odvážní, kteří s ním však umějí zacházet a dokáží ho překonat.
PROŽÍVÁNÍ STRACHU
Strach může být různě intenzivní, od prosté obavy až k chorobné fobii. Lepší je, když děti budou prožívat strach jako příjemný, třeba ten v pohádkách. Nač v nich přemíru strachu vzbuzovat a ještě jim lhát, že existují bytosti, které si to s nimi vyřídí, třeba již výše zmínění bubáci.
Strašením autoritu u dětí rozhodně nikdy nezískáme, spíše ji můžeme ztratit, až dítě jednou zjistí, že jsme si vymýšleli, místo abychom otevřeně přiznali, že i my se něčeho bojíme.