Mnoho lidí má dnes velmi negativní vztah k lidem různých náboženských vyznání. Víru vnímají jako fanatismus. Česká republika je přitom považována za jednu z nejateističtějších zemí světa.

Přitom Evropská a tedy i Americká civilizace stojí na křesťanských základech. Mnozí vědí, že křesťané mohou být buď katolíci nebo protestanté, ale křesťanských skupin a často velmi specifických existuje mnohem více. Velmi osobité jsou přitom určité křesťanské náboženské trendy, které vznikly v Americe. Máme na mysli například Adventisty sedmého dne, Svědky Jehovovy nebo Mormony. Další velmi specifickou náboženskou skupinou tvoří Amiši.

Možná jste viděli fotografie Amišů v nějakém cestovatelském časopise. Jejich životní styl je totiž velmi neobvyklý. Domovy Amišů vypadají, jakoby se v nich zastavil čas.
 

Technické vymoženosti jsou tabu

Jedná se o jednu z větví novokřetěnců. Ačkoli žijí v Americe (kromě USA také v Kanadě), mluví mezi sebou takzvanou pensylvánskou němčinou. Jsou známi tím, že nemají kladný vztah k technice. Nesmí ji používat. Nepoužívají telefony, elektřinu a auta.

Žijí na venkově a živí se zemědělstvím nebo drobným obchodováním. Místo aut používají koňská spřežení, v případě nutnosti si mohou zatelefonovat z telefonní budky.  Jedná se o náboženství, které striktně odmítá válku. Ženy jsou podřízeny muži. Ženu amišku poznáte podle specifických dlouhých šatů, které jsou v podstatě takovým amišským krojem.
Jednou ze zvláštností této komunity je, že mladí lidé od šestnácti let mají vyrazit mezi běžné občany okusit svět a to včetně všech vymožeností.

To znamená mohou nosit běžné oblečení, jezdit autem, užívat elektrospotřebiče. Je to zkouška svobodné vůle a o příležitosti rozhodnout se samostatně. Někteří mladí lidé se nechají strhnout a rozhodnou se pro nový životní styl, někteří se naopak do své domovské amišské komunity vrací.

Skutečnost, že komunita amišů spíše početně vzrůstá svědčí o tom, žeodpadlíků je daleko méně, než bychom čekali.
 

Myšlenky komunismu se ukázaly jako falešné. Ideály se zvrátily v totalitní ideologie. Pro připomenutí komunismus je ideál, který hlásá třídní rovnost a požaduje společné vlastnictví. Celkem se vnucuje myšlenka, že ideály komunismu jsou motivovány především lidskou závistí.

Skutečně je myšlenka společného vlastnictví nesmyslná? Z hlediska politického a státního nepochybně, jak ukázala nedávná historie, ale ze skupinového hlediska se jedná o zajímavý model, který může fungovat pro určitý typ lidí a drobných komunit.

Názornou ukázkou fungujícího komunitního soužití můžeme považovat izraelské kibucy.
 

Život v kibucu

Kibucy jsou obvykle zemědělské, ale někdy i průmyslové osady v Izraeli, které hospodaří formou společného vlastnictví. Zisky se investují zpět do chodu osad. Jednotlivým členům je poskytována potřebná péče. Tedy zdravotní, životní (strava, ubytování), vzdělávací, výchovná. Nikdo netrpí nedostatkem, každý dostává vše potřebné. Jedním z typických znaků je například společná výchova dětí.

Budování moderního státu Izrael by bylo nemyslitelné bez činnosti dobrovolníků kibucníků.
Mnoho lidí prožilo v kibucu celý život, mnozí zde přijdou v mládí na „zkušenou“, aby se časem vrátili k běžnému způsobu života.
V Izraeli působí celkem267 kibuců a žije v nich 157 000 lidí.

Všechny kibucy nemají společnou životní filozofii a světonázor. Najdeme kibucy, které jsou poměrně liberální a otevřené lidem ze světa. S otevřenou náručí přijímají dobrovolníky z celého světa. Nutno říci, že mnoho lidí především evropských či amerických židů shledává jako velmi žádoucí nějaký čas v kibucu prožít. Naproti tomu se můžete setkat skibucy, kde panuje přísný náboženský systém a díky této ortodoxii se jedná o poměrně izolovanou osadu, která není přístupná lidem jinak smýšlejícím.

Samozřejmě život v kibucu není pro každého. Jsou lidé, kterým tento způsob života maximálně vyhovuje a jsou lidé, pro které život ve společenství může představovat hotové utrpení. Proto má každý právo odejít, když shledá, že tento způsob života mu nevyhovuje.

,,Bože, dej mi sílu, abych změnil věci, které změnit mohu. Dej mi trpělivost, abych snášel věci, které změnit nemohu. A dej mi moudrost, abych obojí od sebe odlišil“  Toto je citát německého teologa Fridricha Öttingera a říká se mu také modlitba za dar rozlišování. Mnoho životních potíží nám způsobuje právě skutečnost, že nevíme, jaký zaujmout k danému problému přístup. Lze ten či onen problém změnit nebo se s ním je nutné smířit?

Toto je otázka, která nás často trápí. Pojďme se zaměřit na události, které změnit lze a problém nestojí v okolnostech, ale v našem přístupu k životu.
Lidé žijí často v zajetí stereotypů. Nejsou spokojeni se svým životem, se svým zaměstnáním, se svým vztahem. Svou osobní potřebu jistoty a zakotvenosti, která je vlastní většině lidí vyměnili za zvyk. Nejsou šťastní a spokojení, nejsou schopni činit šťastné druhé lidi a ztratili veškerý svůj tvůrčí potenciál. Veškerou jejich energii a vnitřní entuziasmus totiž stráví nutnost přežít do dalšího dne.

Lidé se bojí některé věci změnit. Jsou sice nešťastní a nespokojení, ale znají svůj úděl a vědí, co mohou očekávat. Strach z nejistoty je natolik paralyzuje, že nejsou ochotní vyjít ze svého začarovaného kruhu. Je ovšem třeba uvědomit si, že lepší teď než nikdy.

Pokud cítíte, že životní změna je žádoucí a nutná, nebojte se jí. Uvědomte si, že to bude obnášet určité životní období, ale z dlouhodobého hlediska se jedná o životní nezbytnost. Je třeba abyste si uvědomili veškerá rizika spojená s procesem změny. Když s nimi budete počítat, dokážete se na ně připravit.
 

Počítejte s tím, že…

Například pokud trpíte v zaměstnání a máte možnost nastoupit do nové práce počítejte s tím, že pravděpodobně:

·         budete muset ze začátku v nové práci trávit množství přesčasů
·         ze začátku Vám bude všechno mnohem déle trvat
·         budete si muset zvykat na nový kolektiv a pravděpodobně Vám mnoho lidí hned nesedne
·         budete muset protrpět nejistotu prvních tří měsíců v rámci zkušební doby
·         po dobu zkušební doby musíte počítat s menším platem bez osobních příplatků
 
V případě, že se plánujete rozejít s partnerem či partnerkou zase počítejte s tím, že:

·         budete mít spoustu volného času, protože většina Vašich přátel má fungující partnerský životních
·         budete se muset smířit s představou, že možná budete dlouhodobě sami
·         budete se muset smířit s tím, že jako single budete mít mnohem méně financí, což pocítíte zvlášť tehdy, když máte děti
·         budete skutečně na všechno sám(a)
·         budete se muset smířit s dočasným celibátem
 
V případě, že trpíte nemocí, která vyžaduje změnu životního stylu, připravte se na to, že:

·         budete muset změnit jídelníček
·         budete muset výrazně minimalizovat množství alkoholu
·         budete muset jíst více vitamínů a méně mlsat
·         měli byste se donutit k pravidelnému cvičení, i když Vás nebaví
·         budete muset určit takový řád, který je ohleduplný vůči Vašemu zdraví a tomu podřídit své zájmy.